Výzkumná pracovnice oddělení Sociální psychiatrie Národního Ústavu Duševního Zdraví (NUDZ) Pavla Čermáková, MD, Ph.D. se zaměřuje na témata kardiovaskularních onemocnění a demence. Zeptali jsme se jí na otázky týkající se demence. Co vlastně demence je, jak je diagnostikována a jakou roli v jejím výzkumu hrají moderní technologie? To vše a mnohem více si přečtěte v rozhovoru níže.
Co je to vlastně demence a jak se odlišuje od normálního stárnutí? Kolik existuje různých typů a o kterém si myslíte, že mu veřejnost nejméně rozumí nebo ho nejméně zná?
Demence je syndrom mozku, který postihuje starší lidi, a při kterém odumírají neurony (mozkové buňky). Obvykle začíná obtížemi s pamatováním si nedávných událostí. Jak nemoc postupuje, pacienti mají problémy se zvládáním složitých úkolů, orientací v prostoru a rozpoznáváním známých tváří. Nedostatek porozumění a obtíže s mluvením, čtením a psaním se objevují také. Demenci mohou také provázet behaviorální a psychiatrické příznaky, jako jsou například změny nálad, apatie, znepokojení a sociální odcizení. Ve výjimečných případech jsou vizuální, rozumové a jazykové problémy výraznější a projeví se dříve než poruchy paměti. Pacienti s demencí se stávají zcela závislými na lidech, co o ně pečují.
Myslím, že velice častým mýtem je, že demence patří k běžnému stárnutí. S přibývajícím věkem mohou někteří jednotlivci pociťovat zhoršování paměti a zpomalování své psychomotoriky, nicméně tyto problémy nenarušují jejich fungování a nezpůsobují ztrátu samostatnosti. Demence je považována za nemoc, a proto není součástí běžného stárnutí.
Jako nejčastější typ demence se většinou uvádí Alzheimerova choroba, následovaná vaskulární demencí (demence po mrtvici), nicméně je stále jasnější, že nejčastějším typem je smíšená demence charakterizovaná jak Alzheimerovou, tak cerebrovaskulární patologií. Méně častými poruchami jsou demence s Lewyho tělísky, demence související s Parkinsonovou chorobou a frontotemporální demence.
Co vlastně víme o příčinách demence? Proč jí lidé trpí?
Nejčastější druh onemocnění demencí – způsobený smíšenými patologickými stavy spojenými s Alzheimerovou chorobou a cerebrovaskulárními chorobami – je způsoben několika faktory. Přesný důvod, proč odumírají neurony, bohužel neznáme. Je pravděpodobné, že neexistuje jen jediná příčina, jde spíše o kumulativní efekt. Demence je pravděpodobně způsobena kombinací několika faktorů: životní prostředí, genetická citlivost a interakce genofondu a prostředí. Epidemiologické studie poskytly vodítka o tom, jaké jsou rizikové faktory demence. Nejdůležitějším rizikovým faktorem je stáří. Zvýšené riziko vzniku demence je dále spojeno s vysokým krevním tlakem, diabetes mellitus, obezitou, fyzickou pasivitou, vysokým cholesterolem, kouřením a depresemi. Vzdělání, sociální integrace a intelektuálně stimulující životní styl je naopak dobrou ochranou před rozvojem demence.
Někteří lidé věří, že demence nastane, protože každý lidský mozek mají své „datum expirace“. Moderní medicína, která vede k prodloužení předpokládané délky života a nižší úmrtnosti, je důvodem proč naše těla zůstávají funkční, zatímco naše mozky nakonec přestanou pracovat. Jaký na to máte názor?
Na rozdíl od buněk v jiných orgánech se neurony nemohou replikovat, což znamená, že pokud je neuron poškozen, nevznikne žádný jiný neuron jako náhrada. Co způsobuje odumírání neuronů v případě demence není jasné, a nevíme ani, jak dlouho buňka žije, než dosáhne svého „data expirace“. Nejen mozek, ale i další orgány jako je srdce, žaludek, kůže, plíce a ledviny, prochází v souvislosti s věkem různými změnami. Tyto problémy ale obecně snášíme lépe, protože nezpůsobují ztrátu nezávislosti, a protože máme k dispozici léky proti mnoha chorobám – což bohužel neplatí v případě demence.
Jak je demence diagnostikována a jak snadné je rozlišovat mezi různými typy demencí? Jak definitivní je pak tato diagnóza?
Lékaři používají soubor různých testů. Začíná se klinickým vyšetřením, screeningem kognitivních funkcí za použití jednoduchých nástrojů a dále vyloučením dalších stavů, které mohou vést k poruchám kognitivních funkcí (jako je nedostatek vitamínů, problémy se štítnou žlázou, infekce atd.). Dále by se mělo provést vyšetření mozku na CT. Mezi další testy, které mohou být součástí diagnostického procesu, patří lumbální punkce (za účelem analýzy proteinů v mozkomíšním moku), MRI, PET / SPECT nebo neuropsychologické vyšetření. Rozlišování mezi typy demence není snadným úkolem a konečnou diagnózu specifického typu demence lze stanovit pouze prostřednictvím pitvy provedené neuropatologem po smrti pacienta.
Je pravda, že demence je obvykle diagnostikována až několik let po jejím vzniku? Co lze udělat pro zlepšení diagnostiky v počáteční fázi demence – existují příznaky, na které si můžeme dávat pozor?
Ano, obecně se má za to, že demence je diagnostikována pozdě. Neexistuje žádný přesvědčivý a systematický návod, jak přispět k odhalení demence v raných stádiích, a přínosy raného zjištění také nejsou přesvědčivé. Pokud má někdo s ohledem na sebe nebo na svého příbuzného obavy kvůli paměti nebo změnám v chování, měl by navštívit praktického lékaře, který může vyloučit další nemoci, sledovat kognitivní funkce a naplánovat další postup.
Jaká je prevalence demence v EU? Známe nějaký způsob prevence demence?
Výskyt demence v Evropě je pro osoby ve věku 65-70 let přibližně 2 %, a zdvojnásobuje se s každými dalšími pěti roky věku, až dosáhne hodnoty 25-30 % ve věku 85 let a více. Nedávné studie z rozvinutých zemí naznačují, že počet nových případů demence během uplynulého desetiletí poklesnul. Předpokládá se, že to může vysvětlit vyšší vzdělání a lepší péče o kardiovaskulární zdraví, jako je sledování krevního tlaku a cholesterolu. Pro prevenci demence lze doporučit strategie, které se doporučují jako prevence kardiovaskulárních onemocnění: cvičení, ztráta nadbytečných kilogramů, strava bohatá na ovoce a zeleninu a nekouření. Společensky a intelektuálně bohatý životní styl může zvýšit odolnost našeho mozku. Důležité je vnímat tyto strategie jako závazek po dobu celého života. Snaha o změnu životního stylu až ve stáří bohužel nestačí.
Existují léčebné postupy pro léčbu demence, lék nebo alespoň metody pro zvládnutí příznaků?
Proti demenci neexistuje žádný lék. Symptomy se nejčastěji léčí inhibitory acetylcholinesterázy a memantinem, které dočasně zlepšují kognici, behaviorální a funkční stav.
Co je podle vás primárním cílem současného výzkumu v oblasti demence? Je to dřívější diagnóza, léčba symptomů nebo nalezení léku? Jak blízko jsme k některému z nich?
Podle mého názoru je nejdůležitějším směrem výzkum příčin demence, což může vést k objevení léku. Zatím jsme ale daleko od cíle, během následujících 15 let na trh žádný nový lék nepřijde.
Jaká je role moderních technologií v oblasti výzkumu a léčby demence?
Pro pochopení toho, co se děje v mozku, jsou zapotřebí pokročilé a citlivé zobrazovací metody. Technologie mohou také pomáhat pacientům se zvládáním různých úkolů, čímž si mohou uchovat svoji nezávislost déle. Slibné jsou také technologie, které mohou monitorovat průběh příznaků a například upozornit předtím, než pacient omdlí (což je běžný problém spojený s demencí a je způsoben nefunkčním autonomním nervovým systémem).
Je výzkum demence podfinancován nebo se mu dostává pozornosti, kterou si zaslouží?
Výzkumníci mají tendenci tvrdit, že jejich oblast zájmu je podfinancována. Je zřejmé, že demenci se věnuje stále více pozornosti, nicméně vzhledem k tomu, že v současnosti neexistuje žádná léčba a počet pacientů s demencí stoupá v důsledku stárnutí populace, bude zapotřebí více zdrojů.
Jak se podle Vašich zkušeností v této oblasti angažuje EU, ať už prostřednictvím financování výzkumu nebo organizováním kampaní za účelem zvýšení povědomí? Je EU jednoznačně aktivní? Co si myslíte, že by EU mohla poskytnout?
Jedním z příkladů evropské platformy je inciativa Společného programování „Neurodegenerativní onemocnění“ (JPND - http://www.neurodegenerationresearch.eu/). Myslím, že nejlepší investicí je poskytnout zázemí pro vzdělání vynikajících mladých lidí, abychom získali generaci silných lídrů v oblasti výzkumu demence. To vyžaduje přidělování velkého množství zdrojů a podporu vysoké kvality. Tuto praxi prosazuje SyDAD (http://www.sydad.eu/), evropská výzkumná škola, která vybírá nejlepší kandidáty na prestižní pozice, a usiluje o zajištění mimořádné odborné přípravy v oblasti synaptické dysfunkce u Alzheimerovy nemoci. Mně osobně se líbí myšlenka přístupu „zdola nahoru“, tedy že nápad na projekt pochází od lidí samotných, ne od vlády. V tomto případě jsou peníze přiděleny nejlepším osobám s nejvyšším potenciálem a osobní integritou. V budoucnu mohou vést své vlastní výzkumné skupiny, které mohou odhalit příčiny demence.